pondělí 5. února 2018

Ortognátní operace+ kloubní náhrada konečně za mnou. Jak operace probíhala?

Dvouleté čekání na operaci skončilo. 

V prosinci mi napsal email MUDr. Machoň, který mi naznačil, že operace by se mohla uskutečnit na konci měsíce ledna až začátku měsíce února, jelikož kloubní náhrada by měla přijít ve druhé polovině ledna. Poté v předvánočním čase mi napsal opět, tentokrát již s jistým a daným termínem operace. Datum operace připadalo na 17. ledna. Nástup do Všeobecné Fakultní nemocnice byl tedy den před zákrokem.

Před operací jsem si musel nakoupit potřebné věci do nemocnice

Všechny hygienické potřeby (mýdlo, kartáček na zuby, zubní pasta, ústní voda s obsahem chlorhexidinu, pro mě zbytečný hřeben, holení, ručník, pyžamo, župan, papuče)

Elastické kompresní stehenní punčochy (tyto punčochy jsem měl během operace z důvodu prevence žilní trombózy)

Kosmetické zrcátko (je potřebné k sundávání a nandávání gumiček- fixace gumiček)

Anatomická pinzeta (opět potřebná věc ke gumičkám)

Corsodyl 0,1% (pro výplach dutiny ústní)

Jelení lůj (na suché rty)

Vatové štětičky (na vyčištění nosu z důvodu krvácení po operaci horní čelisti)

Nosní kapky Sanorin (bez mořské soli)


Všechny potřebné věci se nakoupily a mohlo se pomalu jet. Ještě před Prahou jsem si v papírech, které jsem dostal domů při letní konzultaci, vyznačil důležité body, na které bych se neměl zapomenout zeptat. Týkalo se to hlavně speciálních drátěných oček nebo šroubků, které by byly zachycené přímo na kosti. Další bod, který mě docela vystrašil, byla náhradní kostní tkáň, která se odebírá přímo z lopaty kosti kyčelní. Posledním, ač ne moc důležitým, bodem byla otázka, čeho bych se neměl zděsit.

Ještě před odjezdem, tedy 15.1., jsem byl v ortodoncii u paní doktorky Halířové v Ostravě, která se stará o moje rovnátka. Paní Halířová už jen dodělala detaily a připojila k zubnímu oblouku trny neboli háky, do kterých příjdou právě již zmíněné fixační gumičky. Po cesté zpátky jsem se stavil za přítelkyni, abych se s ní ještě před operací rozloučil. Bylo to velmi emotivní.

Den odjezdu nastal. Z Třince jsme vyjeli o půl páté ráno. Byl jsem docela v dobré náladě a nějaká nervozita nepřipadala v úvahu. Cesta byla v pohodě až do doby, než jsme byli na D1 z Brna do Prahy. Kousek za Brnem se totiž stala hromadná nehoda a v sobě bylo hned několik aut. Čekali jsme minimálně hodinu, poté jsme se rozhodli to objet jinudy. Objížďka moc dlouho netrvala a my opět pokračovali na cestě do Prahy.

V Praze jsme byli něco po desáté hodině. Nejdřív jsme se museli dostavit na stomatichirurgickou ambulanci (vchod A10). Na kartotéce jsme nahlásili, že jdu na příjem k operaci. Vše probíhalo bez problémů. Poté jsme šli do místnosti, kde se provádí příjem. Tam se kontrolovaly všechny potřebné dokumenty k hospitalizaci a hlavně výsledky předoperačních vyšetření od praktického lékaře a také vyplněný souhlas s hospitalizací. Za vyhotovení operačních šablon jsme museli zaplatit 4 460,- Kč.

Poté jsme byl poslán na lůžkovou část na oddělění A11. Spolu se zdravotní sestrou jsme sepsali různé papíry ohledně hospitalizace. Následně jsem byl poslán na lůžko, číslo dvěři 2. Pokoj byl třílůžkový. Seznámil jsem se zde s jedním pacientem, který měl zlomenou bradu a kousek kloubu. V nemocnici byl od 14. ledna a na operaci šel až ve stejný den jako já. Ještě v nástupní den za mnou přišel anesteziolog, který mi řekl případné komplikace během operace. Hlavně semnou probíral informace týkající se celkové anestezie. Večer jsem měl poslední skvělé jídlo, které jsem si vychutnal a snědl ho celé. Krátce po večeři za mnou přišel pan Machoň, který si mě zavolal na chodbu. Probral semnou, jak by operace měla probíhat. Na rovinu mi řekl, že brada a lícní kost se dělat pravděpodobně nebude, aby neporušili kloubní náhradu. Poté se hodně díval na levé ucho a přemýšlel, jak bude provádět řez. Nejdříve mi sdělil, že to bude před uchem a že ho možná trochu říznou, aby se tam vůbec dostali. Poté byl čas na moje otázky. Ptal jsem se tedy na speciální drátěná očka nebo šroubky zaryté přímo do kosti. Ten mi řekl, že to potřeba nebude, protože mi paní ortodonistka dala trny na oblouk. Poté mě zajímala ta tkáň z lopaty kosti kyčelní. Opět mi sdělil, že to se také dělat nebude. Poslední dotaz směřoval na můj vzhled. Neměl bych se leknout otoků. Po operaci bych měl být hodně oteklý. To bylo asi vše. Závěrem mi řekl, že na operaci půjdu jako první, tudíž kolem deváté. Dodal ještě, že zákrok by měl trvat kolem pěti hodin.

Ještě v ten den mě oholili kolem levého ucha, ale jen trochu. Před spaním mi sestra píchla kanylu na levou ruku. Od půlnoci jsem nesměl nic pít ani jíst, což se dalo čekat.

DEN D

Ráno jsem se probudil v celkově nervózním stavu. Hodně jsem se bál. Děsila mě kloubní náhrada, otoky a hlavně uspání. Sestra mě a dalšího pacienta poté vyhnala do koupelny na ranní hygienu. Následně proběhla každodenní ranní vizita. Poté jsem se musel obléct do operačního oděvu. Nasadil jsem si také elastické kompresní stehenní punčochy. Krátce po tom mi sestra dala prášek na spaní. Čekání na odvoz začalo. Byl jsem hodně nesvůj, bál jsem se, operace celkově nemám rád. Bylo 8:25 a sestry pro mě přijely. Myslel jsem si, že se trochu projedu. ale operační sál byl hned naproti mého pokoje. Po příjezdu na operační sál mě opět převlékli. Dostal jsem jen deku a na hlavě mi zůstala čepka (tu jsem měl už na pokoji). Poté mě přesunuli na operační stůl. Bylo tam hodně sester. O několik chvil později jsem viděl svého anesteziologa, který se ke mě posadil. Následně jsem viděl i pana Machoně, který byl už převlečený a zároveň připravený. Byl jsem tak nervózní, že jsem se ptal na každou blbost. Jestli rychle usnu, jestli budu mít bolesti, jestli se hned probudím, že se bojím usnout (toho jsem se bál a bojím při každé operaci). Oba mě uklidňovali, že vše proběhne v pořádku. Nemám se ničeho bát. Naštěstí jsem neměl slzy, to by se operace odložila. Moc k tomu ale nechybělo. K uspání nic nebránilo a nasadili mi narkózu. Opět mě děsil fakt, že jsem usínal opravdu dlouho. Tuším, že to bylo kolem minuty (občas to bývá kolem deseti sekund). Anesteziolog se mě ještě ptal, jestli o vnímám. Řekl jsem vystrašeně, že ano. Potom jsem už nějak usnul. Mé probuzení se ale v ten den ještě neuskutečnilo.

Probudil jsem se až na druhý den. Vůbec si nepamatuji, v které části dne to bylo. Vůbec. Pamatuji si, že předemnou byl stůl, kolem kterého bylo plno sester a doktorů. Moc jsem neviděl, byl jsem hodně oteklý. Poté za mnou přišli mamka s jejím přítelem. Řekli mi, že ležím na ARO (Anesteziologicko - resuscitační oddělení- oddělení RES II.). Měl jsem velké obavy, co tady dělám. Po operacích se většinou bývá na oddělení JIP (jednotka intenzivní péče). Víc mi sděleno nebylo. Hodně se divím, že je pustili ke mě, protože na ARO nesmí nikdo. Poté odešli a já požádal sestru (nějak jsem to seškrábal na papír), jestli by mi mohla podat zrcátko. Když jsem se na sebe podíval, litoval jsem, že jsem si o to zrcátko vůbec říkal. Moje reakce byla taková, že se mi zvedl tlak a přístroje to daly jasně najevo. Poté jsem se lekl i toho, že necítím absolutně nic. Horní ret, dolní ret, pusu, nos, nic... Chtěl jsem se napít, ale přes brčko to nešlo vůbec. Vodu jsem tedy dostával přes stříkačku do pusy. Polykat jsem naštěstí mohl, ikdyž to také nebylo jednoduché.

Ještě ve čtvrtek (18.1.) ke mě přišli dva doktoři, kteří mi kontrolovali srdce. Moc jsem nechápal, proč. Pořád se bavili o levé straně. Slyšel jsem, že hodněkrát padl název levá komora. S ultrazvukem byli u mě snad půlhodinu. Následně mi sdělili, že vše je v normálu a v pořádku. V duchu jsem si říkal, proč by nebylo. Ale dostal jsem velký strach, proč to tak kontrolovali. Potom mi mamka řekla, že jsem krvácel do levé plíce. Intubace se jim nedařila dát do nosu a následně začalo krvácení z pusy do levé plíce. Musel jsem být uveden do umělého spánku. Mezitím mi byla podána iintubace mimo ústní dutinu. Mám navíc dvě jizvy na krku. V jedné byla intubace a ve druhé hadička, která čistila plíci a odstraňovala krev. Poměrně jsem se zděsil, ale zároveň jsem byl rád, že je vše zamnou a že je to v pořádku.

V ten den jsem byl z ARO (RES II.) přeložen ja JIP (jednotka intenzivní péče). Tam bylo o mě postaráno opět skvěle na nejvyšší úrovni. Pamatuji si, že zrovna v ten večer dávali v televizi na stanici ČT Sport hokej mezi Plzní a Třincem. Třinec prohrál těsně 1:2 a já si z tohoto zápasu nepamatuji skoro nic. Moc jsem to nevnímal. Přišlo mi to hodně nudné. Několikrát jsem u toho usnul. Poté jsem v noci moc nenaspal, protože mi furt teklo z nosu a ja snad každou hodinu otravoval sestry, aby mi to vyčistily nějak... Bylo mi někdy až trapně je furt shánět.

Po malých krůččcích jsem začal pomalu fungovat. Na JIP jsem byl dva dny, během kterých jsem se procházel, došel se umýt, sám se napil a něco i snědl (vše přes brčko). Po těch dvou dnech vyhodnotili můj stav jako dobrý a já byl přeložen na standartní lůžko ve stabilizovaném stavu. Následující den mi začali podávat antibiotika (ATB) přes centrální žilní katetr.





Dělal jsem velké pokroky. Sám jsem si došel na záchod, dokázal jsem se osprchovat a hlavně důležitý bod- dokázal jsem pít velké množství vody a hlavně dokázal sníst vývary. Každým dnem mi bylo líp a líp, cítil jsem se silnější. Dny utíkaly, na mém pokoji se vystřídalo hned několik pacientů.



Byl čtvrtek 25. ledna. Po domluvě s panem doktorem Šebkem (operoval horní a dolní čelist) mě poslal do poměrně daleké budovy na opravu zámků, které se během operace uvolnily. Já se oblékl a šel spolu s medikem do kloubní poradny, kde je k dispozici také ortodoncie. Kdo by to byl řekl, že to bude tak bolestivé a zdlouhavé. Na lehátku jsem strávil okolo dvou hodin. Spravovat se musely tři zámky dole. Nejvíc mě asi bolelo to natahování pusy. To bylo zlo. Po dlouhé bitvě jsem byl poslán zpět na lůžkové oddělení. Kolem čtvrté hodiny přišel pan Šebek a já se začínal jsem učit nasazovat gumičky. Pan doktor Šebek mi dal čtyři gumičky na zubní trny. Mým úkolem bylo nasadit dalši čtyři na ty samé gumičky. Tři šly poměrně snadno, ale ta čtvrtá prostě nešla. Zkoušel jsem to celý večer, bohužel bez výsledků. Na druhý den (26.1.) jsem byl poslán na převazovnu, kde mi přestřihli gumičky a já si měl pořádně vyčistit zuby (takhle to dělám doteď každé ráno). Zuby jsem si přečistil a poté šel opět na převazovnu. Tam mi dali gumičky a já šel zpět do pokoje. Gumičky se mi poměrně dařily. Celkem jsem měl dát osm gumiček na trny. Podařilo se mi dát pouze šest. Zbývající dvě mi nešly dát opět na to samé místo, jako předchozí den. O chvíli později přijel taťka se sestrou a přítelkyni. Nakonec jsem v zoufalství šel za sestřičkama, jestli by nemohli zavolat pana doktora Šebka nebo Machoně. Mezitím mi paní doktorka sundala centrální žilní katetr. Všiml jsem si, že jsem měl také dva stehy.

Pan doktor Šebek konečně dorazil. Také mu se nedařilo dostat gumičky za trny. Poté zkusil trochu ohnout trny vzadu na levé straně. Následně to tam šlo dát krásně. I mě! Nezbývalo nic jiného, než sepsat propouštěcí zprávu a já mohl konečně domů. Dostal jsem ještě antibiotika a rady, jak o zuby a ústní dutinu pečovat doma.

Moji ortodonistku v Ostravě jsem navštívil hned následující ponděli. Tam mě mohutně přivítaly sestřičky a doktorka. Chválili mě, že to vypadá hodně dobře. Paní ortodonistka měla za úkol dodat dva trny na přední zuby.

Za sebou mám už také kontrolu v Praze, kde jsem byl 30. ledna. Tam mi akorát sundali stehy z krku a za uchem, kde jich ještě dost zůstalo. Další kontrola v Praze je 14. února.

Při každé kontrole mě fotí, aby zdokumentovali průběh léčby.  S výsledkem jsem zatím spokojený, ač to není ještě úplně hotovo. Ale již teď vidím a pociťuji změnu.

Během operaci mi ještě vytvořili speciální šroubky, které slouží ke skeletální fiaxci. Zatím tam gumičky nedávám, ale v budoucnu se tam budou hlavně dávat na noc, když přestanu dávat gumové tahy přes den. To bude trvat ještě tak 4-6 týdnů. Záleží hodně na mě, jak to vše půjde.

Přehled po operaci


Skoro žádné bolesti

Hodně oteklý

Po operaci gumové tahy (fixace)

Tekutá strava (přes brčko)

Parézka (necitlivost levé strany a dolního rtu, návrat citu 4-5 měsíců, v ostatních případech až rok)

V současné době si dávám osm gumiček


Operační protokol (operační výkony)

Totální endoprotéza temporomandibularního kloubu- 1x levá strana

Ošetření zlomeniny čelisti destičkovou šroubovanou dlahou- 3x

Osteotomie větve dolní čelisti- jedna strana- 2x

Osteotomie horních čelistí- 1 segment- 1x

Zajímavost:

Kloubní náhrada z titanu se vyráběla v USA ve městě Los Angeles přes čtyři měsíce.

Operace trvala nakonec deset hodin od původních pěti. Důvodem byl problém na začátku operace s intubací a krvácením do levé plíce. 


Rada:

Operace se vážně bát nemusíte. Bolesti mít nebudete, budete dostávat pořád něco na utišení bolesti. Opravdu to bude stát za to.







Lepší snímky nemám, protože v aplikaci, kde je celé CBCT, moc neumím.




Na operaci jsem nešel kvůli nikoho, ale kvůli sobě.  Moc na výběr jsem neměl. Kdybych na operaci nešel, rychleji by se opotřeboval pravý zdravý kloub, který by později dosloužil.


AKTUALIZACE KONTROL

Den nástupu k operaci- 16.1.2018
Den operace- 17.1.2018
Den propuštění- 26.1.2018
První kontrola- 30.1.2018
Druhá kontrola- 14.2.2018
Třetí kontrola- 2.3.2018
Čtvrtá kontrola- 16.4.2018 (vyndávání čtyř šroubků z čelisti- 2x 8mm a 2x 10mm)
Pátá kontrola- 2. července
Šestá kontrola- PLÁNOVANÝ LEDEN

Co tři týdny jezdím na ortodoncii, kde již rovnáme zuby, protože se po operaci poněkud ,,rozjely." Od poloviny února navštěvuji rehabilitační centrum, kde se snažíme otevřít ústa na 4cm. Nyní je otevřu na 3cm. Teď to trochu stagnuje, ale trénuji každý den. Co se týče mluvení, je to už bez problémů. Také už jím normálně (až tedy na stravu tvrdší- jablko, topinky).

Dne 3. července jsem podstoupil gingivectomii palatinalně v oblasti +7. Vše probíhalo v lokální anestezii. 





PRŮBĚŽNĚ BUDU AKTUALIZOVAT PO KONTROLÁCH A DALŠÍCH ZPRÁVÁCH.

Žádné komentáře:

Okomentovat